Princ Phobos na Blog.cz

Čau, hlásí se zplozenec pekla! Jak bývám někdy nazýván. Vážně nevím proč…

Je poslední den jarních prázdnin. Bludička leží v posteli jak kravský ocas a mě nechala, ať se nudím. To je od ní velmi nemilé, nemyslíte? Ne? Já si teda myslím že jo. Nedávno si uzavřela sbírku mangy Gravitation. Lezou tam po sobě jacísí chlapečkové. Odmítám se k tomu nějak vyjadřovat neb se obávám, že kdybych to nějak komentoval, mohl by se někdo plazit i po mně.

Snažil jsem se s ní navázat nějaký kontakt, ale řekla mi, že ji teď nemám rušit. Mám ji prý rušit později. Ovšem její později a potom jsou synonyma k nikdy.

A tak jsem se vám rozhodl povědět další svůj zážitek ze života mezi Strážkyněmi.

Událost: Najatý spasitel

Seznámení: Na Zemi. Děvčata jsem pryč, Matt lapí u počítače. Calebova znuděnost dosáhla závratných hodnot, protože se rozhodl povídat si se mnou. Ovšem já se nerozhodl povídat si s ním. Což ho očividně nijak neznepokojovalo.

,,He,j, hej," smál se rozverně vůdce Rebelů a posadil se na kraj stolu, u kterého si Phobos do teď nerušeně četl jednu meridianskou knihu, kvůli které musely Strážkyně prošmejdit celou královskou knihovnu. Doléhal na ně tak dlouho, až nakonec byly svolné udělat téměř cokoli, hlavně aby ztichl.

,,Co čteš?" Snažil se navázat rozhovor.

,,Ta kniha má titul," odpověděl suše a znovu si přečetl odstavec, na který se kvůli Calebovi nemohl soustředit.

Nahnul hlavu, aby si název přečetl. ,,K branám…? O čem to je?"

,,Je to klasika, měl bys to vědět." Tak znova stejný odstavec…

,,Já se v literatuře moc neorientuju. Je to zajímavé?"

,,Tak, jak klasika umí být." Ještě jednou…

,,Moc jsem toho za život nepřečetl. Měl jsem jiné priority…"

,,No jde to poznat," zabrblal si pod nos.

,,…ale vzpomínám si na jednu knihu, která mě hodně zaujala. Bohužel jsem už zapomněl, jak se jmenuje. Ale ty bys to mohl vědět. Když jsi tak chytrý," dodal pichlavě.

Princ s hlasitým prásk zaklapl knihu. Ten spratek neměl asi v plánu zavřít hubu. Čtení v jeho přítomnosti bylo naprosto vyloučeno. ,,Tak mi řekni stručný! obsah, já ti řeknu co to je. A pak si dej pokoj."

Opřel se o ruce a zaklonil hlavu. ,,Byl to příběh o Alrikovi."

,,Těch příběhů bylo… A všechny jsou stejné. Takže chmátni po prvním, který najdeš, a vyfič." Máváním ruky ho vyháněl.

,,Ale tahle byla jiná. Byla psaná tak… tak… Tak neuvěřitelně!"

Pomyslel si něco o tom, že pokud to byla jediná kniha jeho života, neuvěřitelný by mu připadal i úplný brak.

,,Začalo to popisem katastrof, které Meridian postihly. Blesky z čistého nebe, zmizení slunce…"

,,No jo, jo. Já vím. Zná to každé děcko, nemusím mi to vyjmenovávat."

,,Ale bez toho by to nebylo ono!"

Phobos se vzdal. ,,Posluž si…"

,,Obrovské kroupy, teplo v zimě, mrazy v létě, záplavy, zničená úroda, hladomor, nemoci… Bylo to popsané tak, jako by to autor zažil!"

Zvedl jedno obočí. Že by…?

,,Bylo to tak dopodrobna. Měl jsem úplný pocit, že tam jsem. A pak!" rozhodil ruce. ,,A pak přišel Alrik. Jak jen tam byl vylíčený! Jako největší hrdina všech dob. Šlechetný, statečný, dobrosrdečný-"

Pousmál se. Začínal se chytat…

,,- a měl s sebou jídlo. Spousty jídla pro všechny vyhladovělé. Celý Meridian zachránil. Naplnil studny vodou, pomohl vyčistit pole a zasít. Když jsem o něm četl, měl jsem pocit, že je to bůh! Že se nebesa smilovala a poslala sem někoho, kdo všechny zachrání.

Lidé ho uctívali a za jeho pomoc ho odměnili jídlem, které vypěstovali, věcmi, které vyrobili. A celá kniha končí krásnou pasáží, jak k nám Alrik promlouvá a říká, abychom tvrdě pracovali a snažili se dětem zajistit lepší dny. A děti svým dětem. A ty svým dětem. Až nakonec budou všichni žít v blahobytu a spokojenosti."

A jsme doma.

,,Bylo to přenádherné dílo," rozplýval se Caleb.

,,Byla to sprostá propaganda," zahučel vedle něj princ a vytrhl ho ze slastného opojení hrdinskými činy spasitele z dávných dob. ,,Ta slátanina se jmenovala Přišel jsi k nám a jejím jediným účelem bylo přesně to, co jsi mi teď předvedl. Naprosto zblbnout čtenáře."

Caleb už už chtěl začít protestovat, ale princ mu nedal možnost. ,,Nejspíš je bláhové ti to vykládat, protože mi stejně asi neuvěříš, ale odpusť, nedokážu potlačit touhu vidět tvůj obličej, až se dozvíš, jak to ve skutečnosti bylo.

Tak tedy, ty katastrofy vůbec nebyly až tak strašné. Jen se sešlo pár neúrodných let. Jistě," zvedlým prstem chlapce umlčel, ,,jak je možné, že to bylo v té knize popsané tak krutě a opravdově? Ale podívejme se na to z druhé strany! Jak je možné, aby to tak opravdové bylo, když autor se narodil až v letech hojnosti a Alrikově zázračném zásahu? Znáš to, čím jsou lidé starší, tím víc minulost přikrašlují nebo naopak dramatizují. Nikdy nejsou neutrální vypravěči.

I když v tomhle případě to bylo trošku jinak. Nek, ten, co tu zgýchaninu napsal, byl placený za to, aby z toho udělal takový melodram. Proč? K tomu se dostanu za okamžik.

Abys to pochopil, je třeba tě uvést do tehdejší politické situace. Meridianu tři strany hrozily válkou, zemědělství stagnovalo, nebylo z čeho platit daně, tudíž nebylo z čeho financovat armádu. Jít do války bylo vyloučeno. Ale mír s nepřáteli taky. Byla vytvořena dohoda o příměří. Všichni ale věděli, že nebude mít dlouhého trvání. Získali si jen čas pro lepší přípravu na boj.

Meridian byl na tom ze všech zúčastněných nejhůř. Potřeboval akutně něco se sebou udělat. Jenže zdeprimovaný lid sotva bude mít chuť vyjít na mrtvá pole, odkud déšť smyl poslední zbytky živin. Ne, ne, taková snaha by k ničemu nevedla.

Bylo třeba vás motivovat! A jak líp to udělat než hrdinou, který vás všechny zachrání?"

,,Byl to náš zachránce!" vyhrkl a bylo vidět, že má dost kuráže se pohádat až do krve, kdyby měl Phobos o Alrikovi špatné řeči. ,,Nebýt něj, mnoho lidí by pomřelo hlady!"

,,V klidu, já to nepopírám. Ale kde všechno to jídlo vzal? A jak to, že dokázal Meridian nakrmit za necelý rok? Celý Meridian. To je nemožné, každý se zdravým rozumem to musí vidět."

Caleb viditelně znejistěl.

,,To má taky velice prosté vysvětlení. Alriků bylo víc. A jak tohle vím? Je to oblíbená historka v kruzích, ve kterých jsem se svého času pohyboval. Dokonalá mistifikace."

,,Tím chceš říct, že to byl… Kdo to teda sakra byl?!"

,,Člověk od šlechty. My jsme mu dali jídlo, on ho dal vám, vám to zvedlo náladu, najednou jste měli zachránce a už tak špatně nebylo. Vy jsme zaseli, část našich výdajů se nám vrátila v naturáliích, část v tom, že jsme získali finance na armádu.Ono vás stačí jen trochu motivovat a jak se umíte činit!"

,,To je teda pěkně hnusné… Takže když se nám přitíží, vy si pošlete svého člověka a nám nakecáte, že je to spasitel?"

,,My vám ne. To už si vymýšlíte sami. A teď proč vlastně vznikla ta kniha…"

,,Abyste v nás tu legendu živili a kdyby se zas něco pokazilo, abychom věděli, že on možná přijde. Je to tak?"

Byl upřímně překvapen. ,,Nejsi zas tak blbý, hochu."

,,A nebojíš se teď, že to všem povím? Že vám, těm výš, zničím to, co si budujete? Že rozbiju naši naivitu?"

,,Ne. Kdybys jim to řekl, hned by se zeptali, z jakého to máš zdroje. Co bys jim pověděl?"

,,No… od tebe…" Zamračil se.

Vítězně se usmál. ,,Už chápeš? Cokoli řeknu já, je to špatně. Řekl bych jim, že a je a a oni by hned říkali, že a je zed. Jen abych nedej bože neměl pravdu."

Seskočil ze stolu. Jeho vlastenecká hrdost dostala těžkou ránu. ,,Až příště budeš mít na mou otázku takovou hnusnou odpověď, prosim tě čti si dál." Neurčitě zašermoval rukama ve vzduchu a odešel, aby se z té rány vzpamatoval.

Dnes jsem slyšel jedno vaše pozemské přirovnání. Že sex s gumou je jako lízat med přes sklo. Pobavilo mě to. Velmi trefné, vskutku.

A tak jsem se rozhodl dát vám dalších několik rad pro případ, že byste zatoužili navštívit Meridian. Ano, je to tak. Budu rozebírat ochranu. Kdo nepochopil jakou, nemusí článek číst dál. Očividně pro něj nemá cenu…

Když už jsem se zmínil o té gumě. I u nás je něco podobného. Dříve se používala střeva zvířat ( neznechucujte se a nenadávejte nám do odporných bytostí. U vás se to dřív dělalo taky :P ) Ale trhalo se to. Ovšem časem se náhodou někomu podařilo vytvořit látku podobnou vaší gumě. Jen se tolik nenatahovala a nebyla tak pevná. Ale pro naše využití stačí. Nemáme zvrácené chutě to nafukovat nebo do toho lít vodu a vyhazovat to z oken.

Ta hmota se vyrábí ze zbytků při výrobě látek, takže materiálu je vždy dost. Můžete si to uklohnit i doma. Ale na vlastní riziko. Vám bych radil, obzvlášť jste-li pohlaví ženského, vy totiž pak ty následky budete vláčet, abyste důvěřovali spíše výrobkům se značkou cechu, který tohle dělá. Myslím, že to bude spolehlivější.

Možná bych se mohl podělit o vlastní zkušenost, že. No chlapci, nic moc. Oblepte si ho několika vrstvami izolepy a budete mít asi představu jaké to je. Nechápu, že je to tak rozšířené.

Naštěstí to není jediný způsob. I když tenhle taky nic moc. Je to jak to nahoře, ale naruby. Šupne si to do sebe baba. Pocity jsou jako u předešlého bodu, až na to, že tenhle krám nedrží na místě, všelijak se posouvá a můžu vám garantovat, že miloučká stvořeníčka s hlavičkou a bičíkem si snadno najdou cestu okolo. Takže jednoznačně NE.

A poslední věc. Strašně fajn. Je to odvar z nějakých agresivních bylin. Tenhle driák zabíjí oplozená vajíčka. Žena by to měla pít pravidelně, protože nikdy neví, za jak dlouho po aktu k oplození dojde. Pokud to vypije dřív, než je vajíčko oplozeno, nefunguje to. A těm mrchám bičíkatým to někdy trvá…

Tohle je jednoznačně nejoblíbenější způsob ochrany. Nemusím asi říkat proč. Žádná izolepa. Žádný med ve sklence. Žádná bariéra.

No, snad vám to pomůže.

Přídavná jména končí vždy na -es, -eš, -aš. V množném čísle na -esmi, -ešmi, -ašmi. Pády se tvoří m-koncovkami jako u podstatných jmen. U pádů bez koncovek pochopitelně pádovým písmenem.

Přivlastňovací přídavná jména se tvoří předponou on-. Když kořek slova začíná na souhlásku, používá se ona-.

Stupňování - druhý stupeň předpona mo-. Třetí meo-. To eo se píše jedním písmenem. Proč? To jsem vysvětlovat u abecedy.

A rovnou zájmena. Ať to máme jedním vrzem.

Osobní - já, ty, on, 1. ona, ono, my, vy, oni, ony, 2. ona

On, oni - jen když se mluví o mužích

1. ona, ony - jen o ženách

Ono, 2. ona - zbytek

Ukazovací - ten, 1. ta, to, ti, 2. ta

Ten - muži

1. Ta - ženy

To - zbytek

Ti - muži i ženy

2. Ta - zbytek v množném čísle

Tázací = vztažná - kdo, co, jaký, který, čí

Přivlastňovací se dělí na životná a neživotná.

Životná. To je můj muž. Ten chlap žije, tudíž je to životné. Tedy používá se u křestních jmen, dětí, pokud se ví pohlaví, zvížat, je-li k němu nějaký zvláštní vztah. Tvoří se předponou on- případně ona-. Stejně jako u přídavných jmen.

Neživotná. To je moje vidlička.

Předpony an-, ana-

Základní končí na a, ae, ai. Opět psáno jedním písmenem!

Řadové se vytvoří odtržením a, ae, ai od základních a připojením o, oe, oi. Když odděláte a , je logické, že tam dáte o a nebudete tam rvát třeba oe. Stejné skupiny na nahrazují stejnými. Jasan?

Násobné. Stejně jako řadové, ale připojujete u, ue, ui.

Děsivě snadné, že?

Pro případ, že byste se na Vánoční svátky chtěli uchýlit na Meridian, dávám vám tu v předstihu další dávku gramatiky, abyste se vůbec domluvili.

Opět se budeme zabývat tou jednodušší formou jazyka. Aby to vaše mozečky sežvýkaly.

Nic těžkého. Myslím, že se vám budou líbit. Mají sedm pádů. Dokonce úplně stejných jako máte vy! Supr co? Jen jsou trochu pospřeházené, ale to je detail.

Podstatná jména nemají specifická zakončení v prvním pádě. Co to znamená? To brzo pochopíte.

Prvně, pátý a sedmý pád se tvoří koncovkami. Ostatní pády jinak. To potom.

I. podstatná jména jakákoli ( všechno kromě křestních jmen )

Jak jsem řekl, v prvním pádě jednotného čísla nemají danou koncovku. Můžou končit čímkoli. V množném čísle prvního pádu vždy končí na -mi a pokud kořen slova končí souhláskou, pak -emi.

Pátý pád jednotného čísla -m -em. Množné číslo -ma, -ema.

Sedmý pád jednotného čísla -me, -eme. Množné číslo -mo, -emo.

Dost primitivní, neříkáte?

II. ženská křestní jména

Opět platí, že v prvním pádě jednotného čísla nemají určenou koncovku.

První pád množného čísla -ti, -eti Nenechte se zblbnout tím měkkým i. Neznamená změkčení! Čte se to [ty]

Pátý pád jednotného čísla -t, -et. Množného -ta, -eta.

Desátý pád jednotného čísla -te, -ete. Množné -to, -eto.

III. mužská křestní jména.

O prvním pádě jednotného čísla platí to samé jako výše.

První pád množného čísla -di, -edi.

Pátý pád jednotného čísla -d, -ed. Množné -da. -eda.

Sedmý pád jednotného čísla -de, -ede. Množné -do, -edo.

Ostatní pády se tvoří malým písmenem před slovem v prvním pádě příslušného čísla.

Druhý pád - e, třetí -o, čtvrtý -i, šestý -u.

Příklad pro tupce. Vidím koně. Kdybyste to měli napsat meridiansky, bylo by to Vidím ikůň. I jako čtvrtý pád.

A poslední věc je pořadí pádů. 1=1, 2=5, 3=7, 4=6, 5=4, 6=2, 7=3.
Vše o podstatných jménech.

No děti moje, mám zas pár zážitků. Ve společnosti Strážkyň a mojí sestry se jeden vážně nenudí.

Událost č. 1. Handrkování o knihu.
Seznámení: Byli jsme na Meridianu na zámku. Chtěl jsem si vzít z knihovny jednu knihu. Knihu… Původně knihu. Než mi přišla pod ruku. Její četba mě málem unudila k vraždě toho, kdo mi ji doporučil. Nakonec jsem jen stránky seznámil s mým výtvarným talentem. Dalo by se říct, že teď je tam víc obrázků než textu. Jenže! Řekl jsem si, že by nebylo moc vhodné nechat veřejně přístupnou publikaci s polonahými babami a obrovskými chobotnicemi, které ji znásilňují a ostatními chapadly škubou chaluhy z mořského dna a nebohým námořníkům z potopené lodě hlavy… Žádné poznámky.

*

Byl zrovna v knihovně a hledal tu bichli. Když v tom…

,,Co tu děláš?!" ozval se ječák jeho sestry. ,,Nedovolila jsem ti volně se tu pohybovat!"

,,Ale prosim tě," zahučel, aniž by se k ní otočil. ,,Hledám knihu, neplánuju státní převrat."

,,Na nic nesahej! Už sem nepatříš! Nejsi moje rodina! Jsi pro mě jako mrtvý!"

,,No ty máš zase náladu…" bublal a konečně se otočil. ,,Fajn, vyvracet ti to nebudu. Klidně si mě za mrtvého považuj, bude to pro oba lepší. Ale teď, když dovolíš, bych si rád vzal zpět svou knihu."

,,Nedovolím!" štěkla rozhořčeně.

,,A proč?" řekl tak jemným a klidným tónem, že jí tím přiváděl krev na bod varu.

,,No protože… protože… protož…"

Pomyslel si svoje a otočil se zpět ke knihovně. ,,Nevíš o jakou knihu jde a ani k čemu ji potřebuju. A stejně by se ti její obsah ani trochu nezamlouval, takže bude lepší, když odtud zmizí."

,,Ne! Protože prostě proto."

,,Jak duchaplné. Ale už jsem to pochopil. Něco chci, a tak je třeba mi to překazit. Proč? To je jedno, ne?" Zablesklo se mu v očích. Našel ji. Vytáhl ji z poličky, ale Elyon mu ji pohotově vytrhla z ruky. Určitě jsou to nějaké čáry a temné věci… Otevřela ji. A vytřeštila oči. Nahá ženská. Jednu ruku za hlavou, druhou strčenou až… skoro v krku. Zespoda.

,,Tak to prrr, sestřičko," sykl a zaklapl ji tak prudce, že málem Elyon ucvikl prst. ,,Až si pokreslíš vlastní knihu, tak si ji klidně sežer, ale tahle je moje!"

Zapotácela se, cosi zahuhňala a odvlekla se z místnosti pryč.

Událost č. 2. Uteču?

Seznámení: Bylo hezky a šel jsem se projít po naší zámecké zahradě. Podotýkám, že pouze v blízkosti zámku, aby mě bylo možno z něj vidět a ty ježibaby nehysterčily, že jsem fuč. Nicméně i tak se to stalo…

*

Seděl v trávě pod stromem. Vnímal vlnivé teplo. Byl to velice něžný den. Zdálo se, že jej nic nemůže narušit.

Ale zdání často klame.

,,Tak je!" ozvalo se z dálky. Pro Phobose to byl zvuk jako hejkal pro ztraceného poutníka uprostřed lesa.

,,Ty!" rázovala k němu Will s napřaženým prstem. ,,Ty!"

,,On, ona, ono…" zacvrlikal a odevzdaně čekal, co z ní vypadne.

,,Ty!"

Mezitím se přihnaly i ostatní. Jeho sestra byla rozpálená doběla.

,,Co si myslíš, že děláš?!" soptila. Princ byl zvědavý, jestli z ní vyletí i kus pemzy nebo se přižene pyroklastický proud… Namísto toho dostal šiškou do hlavy.

,,Jsi chodící anarchie!" ječela královna a chystala druhou šišku. Tuhle už chytil. A pátou po ní vztekle mrštil zpět.

,,Někdy si vážně myslím, že jste trošku pozadu, děvčata. I když u někoho, kdo si myslel, že doba královny Viktorie je vrchol antického umění," mrkl na Cornelii.

Jednou v mírném pomatení smyslů plácla takovou blbost a Phobos si to pochopitelně zapamatoval, aby to mohl v hodný čas použít.

,,Neustále se strachujete, že vemu roha. To vám nedochází, že jsem momentálně žádanější jež nahé obrázky mojí matky? I kdyby se mi podařilo utéct vašemu ostřížímu zraku - ne, Irmo, není to kompliment - stejně se nemám kde schovat. Vesničané se mě bojí jako moru a kdyby mě někde viděli, během vteřiny se sešikují v polní vojsko, takové, že i vaši Husiti hadra, a jdou mě ukamenovat. Ačkoli je to neuvěřitelné, v tuto chvíli je pro mě výhodnější být s vámi."

Nezdálo by se, že s tím souhlasí.

,,Určitě bys nějak s vesničany splynul," namítla Irma.

,,Jasně. Byl bych tak nenápadný jako jehla v továrně na špendlíky, fakt že jo…" řekl kysele.

Elyon se nad ním skláněla jako šikmá věž. ,,Jdeme! A nepřeji si, aby ses zas někde toulal. Jasné?!"

Odpověděl jí odpoledně hnusným pohledem. ,,Vy prostě nechápete, že nemám kam…"
,,Jdeme!" zaječela tak, že si byl skoro jist, že ucítil zvukovou vlnu.

Vstal a v duchu je proklínal. ,,Lidská blbost je směrem ven otevřená a žádný krajním bod není," bručel si pod nos. ,,Je zkrátka nekonečná…"

Událost č. 3. Hrajeme šachy, ne?

Seznámen: Stále na rekreaci u mě doma. Teda teď už spíš u Elyon. Prostě u nás na zámku. Zrovna byla večeře.

*

Na jídlo bylo typické meridinaské ovoce. Phobos se nadmíru bavil. Aby se dalo jíst, muselo se oloupat. Jinak bylo odporně hořké. To ovšem ani Strážkyně, ani jeho sestra nevěděly. Dokonce i Caleb se ukázal jako zlomyslný a nedal jim tuhle dobrou radu.

Celou dobu je obsluhovala jen jedna služka. Poprvé ji Elyon viděla s rozpuštěnými vlasy. Sahaly ji až do pasu. Byly černé jak noc. Stejně jako její oči. Nešlo poznat kde končí duhovka a začíná panenka. A uměla se jimi dívat neskutečně uhrančivě. Kdyby byl ďábel žena, byl by ona. A všechno tohle ještě umocňovala smrtelně bledá kůže.

Měla červené šaty. S nepřehlédnutelným výstřihem. Caleb, ačkoli se snažil odolávat, z něj oči spustit nemohl. A tak mu jako jedinému neušla jedna drobnůstka. Dívala se na Phobose. A on na ni. Vyměňovali si pohledy. Co když… Co když něco kují? Co když to není jen tak obyčejná služka? Nějaký jeho tajný stoupenec, který se dokázal skrývat. Třeba je silná jako Miranda… To by mohl být problém. Jen co bude se Strážkyněmi o samotě, poví jim to.

Tahle situace se mu neskytla velmi rychle. Po jídle s nimi princ setrval po společensky nezbytnou dobu, a pak se vzdálil s tím, že si jde číst.

,,Elyon!" vyhrkl Caleb nedočkavě. Celou dobu si připadal jako tlakový hrnec těsně před prasknutím. ,,Ty služka a on! Určitě něco plánují. To není jak tak! Kukali se po sobě. A ona dokonce dvakrát mrkla!"

,,Jsi učiněný Sharlock Holmes," usmála se. Nepřikládala tomuhle moc velkou váhu. Víc jí leželo v hlavě jak dostat z pusy hořkou chuť ovoce. ,,Nepochybně se ti to jen zdálo. Znám ji. Erta je jedna z nejspolehlivějších. Ji a bratra bych v žádném případě nespojovala. Ale jestli tě to upokojí, můžeme si po ní za chvíli poohlédnout. Jestli, jak tvrdíš, něco plánují, musí se setkat. Vím kde v tuhle dobu má pracovat. Podíváme se tam. Jsem si jistá, že ji tam najdeme."

,,Dobře. Mám z toho nedobrý pocit," mrmlal.

Erta mezi tím v kuchyni krájela ovoce. Zle se podívala na každou služebnou, která se odvážila zachichotat.

,,Ty na tohle to jednou dojedeš, holka," řekla jí starostlivě jedna ze starších kuchařek. ,,Budeš riskovat pancharta?"

Přesypala ovoce do misky a zvedla k ní hlavu. ,,Věřte, že to stojí za to."

,,No tak pokud to stojí, že…" ozvalo se odněkud vzadu. Na tuhle poznámku se jen pobaveně usmála a dala misku na tácek. ,,Jdu! A bez poznámek, písklata!" ukázala prstem na bandu harantů nad horou špinavého nádobí. ,,Nebo vás prokleju!" Vesele se zatočila, popadla občerstvení a rozjařile vyplula z místnosti.

Byla velmi nedočkavá. Zrychleně dýchala, když klepala na princovy dveře.

Phobos věděl kdo to je. Strážkyně obvykle bušily tak, že dveře málem vyrazily a Elyon pro změnu neklepala vůbec. Ale tohle byl úplně jiný zvuk.

,,Měla bych něco nosit na krku," zněla jeho první věta. ,,Tohle moc přitahuje pozornost," přejel jí prstem po nezanedbatelných vnadách, které se při každém nádechu zvedaly.

,,Chudé služky nemají moc šperků." Vzala kousek šťavnatého červeného ovoce a položila jej někam mezi klíční kosti. ,,Improvizace?" Kostka líně sklouzla níž. Níž a níž…

Sledoval její trasu. ,,Padej dovnitř," vydechl aniž by oči odlepil.

Darovala mu jeden neurčitý pohled a nechala za sebou zavřít dveře.

Chvíli na to královna, Strážkyně a Caleb začali pátrat. Ačkoli se snažili seč mohli, Ertu najít nemohli. Caleb se cítil vítězně a Elyon s dalším místem, kde služka nebyla, víc znepokojená.

,,Tohle se určitě dá nějak vysvětlit. Měla utírat prach v místnosti trofejí. Tak jsme našli jinou služku, která to za ni vzala," dumala nahlas mladá panovnice. ,,Říkala, že šla pracovat do knihovny. Tam nebyla. A když jsme se ptali v kuchyni… Taky se vám to zdálo divné? Všichni koukali tak… Překvapeně že ji hledáme. Vážně se mi nechce věřit, že by něco plánovala s Phobosem, ale jeho pokoj je jedno z posledních míst, kde jsme ještě nebyli, takže…"

Vydali se tam. Všechny zajímalo co z toho bude. Phobose potřebovali a jestli se staví proti nim, znamenalo by to dost velký problém.

Šlechticovým pokojem se ozvalo zabušení. Jakoby se dovnitř dobýval statný muž.

,,Sestřička," sykl. ,,Když se budem tvářit že tu nejsme, třeba dá pokoj."

,,Ta má tak škaredé vychování," hudrovala a nahou noho se kolem něj obmotávala. ,,Tak nepěkně rušit lidi."

,,Že?" Dlaní přejel po nahé končetině. Načež se ozvalo další mohutnější zabušení.

,,Neodbytná jako vši."

Našpulila rty. ,,Nemůžeš jí jít otevřít. Opustil bys nožičku! Nožička by byla smutná a už by tě neměla ráda!"

,,Nebohá ukřivděná nožička," politoval ji a schoval pod deku. ,,Hned se k ní vrátím. Jen co vyženu toho skřeta."

Prudce otevřel dveře. ,,Co tu chceš?" zasyčel jako napoknutá zmije.

,,Zníš nějak nevrle. Snad nerušíme." Zaujatě si prohlížela jeho oděv. Krom kalhot neměl nic.

,,A víš že docela ano? Co chcete tak veledůležitého?"

,,Ále, chybí nám jedna služebná, víš?"

Caleb, který nakoukl do pokoje a uviděl jejich pohřešovanou nahou v posteli, pochopil, která bije. ,,Elyon, obávám se, že se stal menší omyl."

Při slově menší ho Phobos pohledem napíchl tak, jak se kuřata napichují na rožeň.

,,Erta? Je tu a je v nejlepším pořádku. Stačí? Hrajem šachy, tak nás nechce. Na to musí být klid!"

,,A to jsou jako svlíkací šachy nebo co?" nepocvakávalo to Irmě, která ještě jako jediná nepohlédla dovnitř na vysmátou služtičku v princově loži.

Když tak učinila, vypískla jak píchnutá pletací jehlicí mezi žebra.

,,Tak to tedy," soukala ze sebe královna. ,,To nás vůbec… Ani v nejmenším…"

,,Koktat můžeš i na zavřené dveře, že," zdvořile jí naznačil, aby už konečně vypadla.

,,J-Jasně. Jasně…" Jako opařená se otočila a své družině zavelela k návratu.

Vzpomínáte si, jak jsem se vám kdysi zmínil, že existuje i jednodušší forma meridianštiny? Beztak že ne, co?

Rozhodl jsem se, že si opět trochu zakantoruju. Ale vzhledem k tomu, že nemám nervy vám tu vysvětlovat tu těžší variantu, zvolil jsem pro dnešek toto.

Pro připomenutí. To, o čem tu píšu většinou, je meridianština určená pro komunikaci šlechticů. Obyčejní lidé ji nerozumí. Tohle, o čem vám dneska povím, je jazyk, se kterým se domluvíte s kýmkoli. Jak s královnou, tak s naprostými prosťáky. Třetí variantu meridiaštiny neumím. Tu používají ti nejnižší tupci.

Tak. Tohle je abeceda. Je rozdělena do čtyř sloupců, jak jistě vidíte.

První jsou samohlásky. Druhý sloupec jsou hlásky neznělé. Třetí jsou znělé. Dvojice znělých a neznělých hlásek se podobně zapisuje, všimli jste si toho? Jestli ne, něco u vás asi není úplně all right.

Písmena jsou vždy převrácena podle nějaké osy. Vidíte?
A poslední sloupec je zbytek. To, co už se nevlezlo.

Poznámka speciálně pro vás, mí předrazí češi. Ch u nás není spřežka. Je to jeden znak. Takže ne abyste ho v tomhle zapisovali jako c a h!

Víte jak vypadá cedilla? Ne? Máte internet, hledejte. Cedillou se změkčuje. T, S, D, Z, C. U těchto písmen tam ten ocásek můžete přidělat. Bacha, neexistuje ň, ľ, ř

Délka se zapisuje dvojtečkou nad samohláskou.

Óóó, co to je?

Jsou to skupiny samohlásek. Když máte ve slově několik samohlásek za sebou, první dvě se zapíší jako jedno písmeno. Pokud jsou ve slově čtyři samohlásky, dvě a dvě budou jako jeden znak. Chápete?

Prosím, čtěte pozorně. Začíná-li kořen slova samohláskou a je k němu připojena předpona, nebo končí-li kořen slova samohláskou a je k němu připojena přípon, nebo jsou-li dvě slova, z nichž první samohláskou končí a druhé začíná, spojena, jsou samohlásky zapsány jako dvě písmena.

Takže, kdybych napsal auto, au bude jako jedno písmeno. Ale kdybych napsal samouk ( sám učit → samouk = původně dvě slova, která se spojila ), bude to o a u každé zapsané zvlášť. Chááápete to?

A dneska poslední věc. Velká a malá písmena se neliší velikostí. Všechno je to stejně velké jinými slovy. Liší se pouze tvarem.
Tak co? Budeme si povídat meridianski?

Ave.

Jsem se nudil, tak jsem se tu stavil. Co je nového? Bludici bylo včera osmnáct. To ve vašem bezvýznamném miniaturním státečku pokud se nepletu znamená, že je plnoletá. Ha a má to. Chichi. Do teď kdyby někoho zabila, brali by ohled na to, že ještě dospělá není. Ale teď už pude sedět natvrdo.

Zrovna teď hraje World of Goo. Takové divé slizové kuličky. Nevím, co je na tom tak skvělé, že se u toho dá sedět dvě hodiny. Mimochodem ta hra je pirátská kopie. Originál se totiž kupuje.

Chtěla si udělat oběd. Taková divná máčka s rýží. Jenže! Má poslední pytlíkovou rýži. A v tom pytlíku je chcíplý mol. Tak neví, co bude jíst.

A co dělám já? Směju se jí.

Až se zas něco stane nebo najdu dalšího mola, ozvu se.

Ave.

Už jsem říkal to, že se dá přenést do něčím vzpomínek. A to není všechno. Ještě máme jednu zajímavou věc. Můžeme dělat něco, co vy byste možná nazvali filmem. Jeden člověk se dívá a posléze se z jeho vzpomínek… jak to říct… okopíruje celá ta situace, která se potom dá promítat. Velmi zjednodušeně popsáno, abyste to pochopili.
Používá se to třeba k veřejným projevům panovníků. Ten odkecá to, co chce všem říct před jedním člověkem, a od něj se to pak odvysílá všem.

Může to být použito i k rozhovorům. Bohužel!

Mladá žena s pihatým obličejem a tlustými brýlemi se rozverně zachichtala. ,,Takže milí diváci! Mě určitě všichni znáte, ale pro jistotu se vám ještě jednou představím! Jmenuji se Klien a miluju dělání rozhovorů a různými pochybnými živly! A dnes!" dramaticky se odmlčela. ,,Dnes si budu povídat s naším princem!" zavýskla a třikrát si poskočila.

Phobos, jenž znuděně seděl za stolem v návštěvní místnosti ve vezení, naklonil hlavu a pozvedl obočí. ,,Ehm," poutal na sebe pozornost myšlenkového zapisovatele. Když se na něj stařec podíval, pokračoval. ,,Drahá Klien, už třetím dnem mě neskutečně bolí hlava. Mám pocit, že máj mozek je třikrát větší než mozkovna. Takže vás žádám, jestli byste se nemohla s tím vaším nepříjemným ječákem posunout do trochu nižších tónů. Taky abyste se přestala chovat jako malá afektovaná opice a hupsat tu jak na pružinách. A ty pochybné živly si vyprošuju."

Opička se zašklebila a posadila se ke stolu naproti něj. ,,Jsem zvyklá na takové reakce," přešla jeho výtky s úsměvem. ,,Phobosi! Mám pro tebe připrave-"

,,Ještě jednou mi budete tykat a ukážu vám co to znamená dostat se do blízkého kontaktu s pochybným živlem!" Štěkl to na tak jedovatě, že se rozhodla neriskovat.

,,Tak teda mám pro vás připravených pár zajímavých otázek. Myslím, že není třeba vás nijak představovat, a tak můžeme přistoupit hned k prvnímu dotazu.

Začneme vašim dětstvím. Měl jste ho pěkné?"

,,No… jak se to vezme. Především jsem skoro žádné neměl, protože hned od té doby, co jsem pobral nějaký rozum, mě začali učit všem potřebným, v uvozovkách pochopitelně, věcem nezbytným pro přežití mezi šlechtou."

,,Mohl byste nám nějaké pro zajímavost uvést?"

,,Nó… Tak třeba to, že je společenskou povinností nechat ze sebe dělat naprostého idiota. Ženy to umí dokonale. A my je nemůžeme poslat do háje. Tak se to musí strpět.

Abyste si to uměli představit, dejme tomu, že jsme někde na plese. Já jsem povinen vyzvat ženu sobě rovnou ve společenském postavení k tanci. Vidím její znechucený výraz, slyší, jak brebentí se svými služtičkami, že jí všechno bolí, že tam ten vypadá divně, tam ten ještě hůř. Šeptají si to tak potichu, že to slyší celá místnost. Nejvíc řve, když mluví o mně. A já tam musím napochodovat, uklonit se, zalichotit ji a pokorně se zeptat, jestli ji mohu obtěžovat svou přítomností v tanci. Ona celá vysmátá, jde vidět, co si o mně asi myslí, zahučí něco ve smyslu budu velmi potěšena, zvedne se a teatrálně se na svoje dvorní dámy šklebí, když ji vedu na parket. No nelištili byste takovým husám?"

,,To je správná žena! Nenechá si od mužů nic líbit! Jsou hnusní, špinaví, hloupí…!

,,Zato vy jste mi teda objev," zabručel si pro sebe.

Trochu se zklidnila. ,,Tak, další otázka se týče vaší sestry. Proč ji nemáte rád?"

,,Protože když se narodila, byla hrozně uřvaná a den co den mě budila."

,,To nemyslíte vážně, že ano?"

,,Proč bych nemohl?" pokrčil rameny. ,,Jeden z důvodů to skutečně je. Mimochodem hlučná zůstala do teď."

,,Dobrá…," tvářila se kysele. ,,Raději pokročíme. Mám tady pár otázek od lidu."

,,No potěš…" Začal se houpat na židli. Nepříjemně vrzala. ,,Tak co ta sebranka touží vědět?"

,,Třeba to, proč jste vyžadoval tak vysoké daně. Sotva se uživili."

,,Odpověděla jste si sama. Sotva se uživili. Přes dobu sklizně! Co by dělali v zimě? Chcípli hlady. Kdo šetří, má zatři. Kdo krade, má ještě víc. Že. Takhle jsem je držel všechny na stejné úrovni. Kdyby začali umírat, jídlo bych jim pochopitelně dal. Nebylo v mém plánu je vyhubit. Pracovali pro mě, samozřejmě…"

Popostrčila se brýle na nose. ,,Další otázka. Prý jste se pokusil zabít svou sestru již hned po jejím narození. Je to pravda?"

,,Ale pindy starých babek. A proč bych to jako měl dělat? Zbytečná námaha bez odměny. Jo kdyby se mi to povedlo teď, vycucl bych z ní její sílu a to by byl pak život. Jéj, pohoda."

Tvářila se značně sklíčeně. Tuhle odpověď vážně nečekala. ,,Co tu máme dál… Eh… Cituji: ,Kde jste schrastil toho hnusného hada?´"

,,To myslí Cedrica? Moc složité na tenhle lehkovážný rozhovor."

,,Ale mě by to přece jen zajímalo!" nedala si pokoj. ,,A lid určitě taky."

Přestal se houpat. ,,On nemá rád, když se to někde šíří. A pamatujte si, kdo je zvědavý, bude brzo mrtvý."

,,Myslím, že to pořekadlo zní trochu jinak…"

,,Jen jsem ho upravil pro tuhle příležitost. Máte tam ještě něco dalšího?"

Nakoukla do papírů. ,,Mám. A dost. Vezmu to hopem. Umíte zpívat? Jaké je vaše oblíbené jídlo? Preferujete bílé nebo červené víno? Smí se šlechtic ožrat jak hovado? Mají princové taky korunu? Nemáte ženu, s kým tedy šu… Ííí!" Štítivě odhodila papír.

Povytáhl obočí a čekal, jestli z ní vypadne ještě něco. Třeba nějaký předmět. Vypadala totiž, že se dáví.

,,Jestli umím zpívat? No… Říká se to o mně. Ale nemám to rád. Takže vám ukázku dělat nebudu. No zapomeňte!" štěkl, když se začala tvářit, že by ho chtěla přemlouvat. ,,Sním všechno, co není otrávené. Je pár jídel, ke kterým mám jisté výhrady, ale to nebudu zveřejňovat nebo to tu začnou vařit furt.

Výběr vína závisí na jídle, ke kterému se pije. Nemůžu říct,které mám raději. Záleží na ročníku, oblasti odkud pochází… Na hodně faktorech.

Jistěže může. Není to ani tak těžké…

Mají. A několik. Je to jak s vínem. K různým příležitostem jsou různé druhy. Já osobně bych si teda vystačil tak se dvěma. Ale nedá se svítit."

Medově se usmál. ,,To je mi ale dotaz… Milý tazateli, momentálně s nikým!"

Klien letmo prozkoumala další otázky. A raději se rozhodla rozhovor ukončit.

,,Bohužel už nám vypršel čas, takže… my už raději půjdeme." Mátožně se postavila. ,,Čím známější osoba, tím perverznější dotazy…"

Sledoval ji, jak vychází ze dveří. ,,Příště se zeptejte, s kým šuká ona… Obluda."

Myšlenkový zapisovatel se vypnul.

Dívala se na střepy. ,,Budiž. Je to tvoje volba. Nutit tě nebudu." Mávnutím ruky nechala rozbité sklo a modrou louži zmizet. Byl by problém, kdyby to někdo našel. ,,Chtěla jsem ti aspoň nějak pomoc…"

,,O pomoc se tě nikdo neprosil," odsekl. Jeho hlas kousal jako zmije. Věnoval jí jeden pohrdavý pohled a rozrazil dveře. Držíc se zábradlí začal stoupat ke své cele.

Elyon byla dost zaražená. S takovým vývojem situace nepočítala.

Caleb váhal, jestli se má opovážit promluvit. Jeho paní ale vypadala, že by potřebovala utěšit. ,,Dalo se čekat, že zareaguje zrovna takhle, královno. Ono by mu to sice ušetřilo dost utrpení, to ano, ale… Ale myslím si, že by se nesnížil k tomu, aby takhle ukázal svou slabost."

Povzdechla si a zastrčila si pár světlých pramenů za královskou korunu. ,,Pitomec to je…" Natáhla směrem k němu ruku, aby je opět přemístila zpět do zámku.

Cesta po prudkých dřevěných schodech ho dost vyčerpala. Zadýchaně se opřel o navlhlou zeď své cely a zaklonil hlavu. Začínal se trochu obávat, jak to zvládne, když je v tomhle stavu… Nepochyboval, že se na to krvavé divadélko přijde podívat celý Meridian. Za žádnou cenu před nimi nesmí ztratit tvář. A ukázat, co z něj ten pobyt tu udělal.

Vždycky byl nad věcí a jen tak ho něco nerozhodilo. Teď se ale cítil jako píchlý balón a nevěděl, kde má sehnat lehký plyn, aby se mohl znovu vznášet. Pobyt tady se na něm podepsal víc než plánoval.

Elyon se bratra v následujících třech dnech snažila úplně vypudit z hlavy. Což se jí zrovna dvakrát nedařilo. Nenáviděla bolest jak svojí, tak cizí. Vždycky se jí hnusila i jen představa, že by někdo někoho mučil. A teď to uvidí na vlastní oči.

Ani Strážkyně, které se jí rozhodly navštívit, ji nerozveselily.

Ty měly na věc ohledně Phobosova trestu zcela jiný názor. Celkem rády by ho viděly trpět, ale v zájmu královny se rozhodly nedostavit. Věděly totiž, že by se neudržely a nechaly by se strhnout davem lačnícím po princově krvi.

Už od úsvitu třetího dne vladařka sledovala, jak se lidé začínají shromažďovat okolo vysoké dřevěné plošiny, kde měl být trest vykonán.

Ona sama se svým příchodem hodně otálela. Věděla, že dokud nebude přítomna, vězně nepřivedou.

Odkládat to ale nemohla věčně, a tak nakonec dala na Calebovu radu, že čím dýl budou vesničané čekat, tím horší to pro jejího bratra bude.

Přivítali ji bouřlivým jásotem. Několikrát jim lehce zamávala a potom si sedla na trůn na dřevěné verandě o pár metrů vyšší než místo určené pro výkon trestu. Navíc byla postavena za ním, takže bude mít skvělý výhled na to, co Phobosovi budou dělat.

,,Tady se snad slezla půlka Meridianu," brblala a dívala se do dálky. Konec zástupu neviděla.

,,To je pochopitelné," odpověděl Caleb a stoupl si za ni. ,,I když většina z nich vůbec neuvidí co se tady stane, je pro ně nesmírně důležité se tohoto dnes zúčastnit."

,,Vždycky jsem si myslela, že tohle je mírumilovný národ."

,,Je," potvrdil ji to. ,,My netrestáme zbytečně. Ale pokud si to někdo zaslouží, umíme být nemilosrdní."

Podepřela si hlavu. ,,V tomhle případě asi nemám počítat s tím že budete mít slitování…"

Neodpověděl. Ta otázka ani odpověď nepotřebovala.

Oči mu svitly, když stráže konečně vyvlekly Phobose spoutaného v řetězech. Víc než při kterémkoli jiném veřejném trestu tohle vypadalo jako by vedli zvíře na porážku.

Prudce jej táhli za sebou nedbaje toho, že ztrácí rovnováhu. Dav výskal a tleskal, když byl princ hrubě sražen na kolena.

Syčel jako nakopnutá zmije. Tušil, co mají v plánu. Vztekle se ohnal po každém, kdo se přiblížil na míň jak půl metru.

,,Kope jako kůň, hergot!" hýkal jeden muž, který schytal ránu do břicha. ,,Chyťte ho!" křičel ke svým pomocníkům. ,,Držte ho pořádně a nepouštějte!"

Na prince se sesypalo asi šest mužů a všemožně se mu snažili zabránit v pohybu.

Lean, povoláním řezník a nyní vykonavatel trestu, do dlaně uchopil pramen zlatých vlasů. Nad hlavu zvedl nůž a chvíli ho nechal blýskat se v dopoledním slunci. Potom s pohrdavým smíchem začal odřezávat kadeře.

Lidé jásali, když vlasy rozhazoval okolo.

Phobos odevzdaně držel. Vzdorem by ničeho nedocílil a akorát by si způsobil bolest. O to nestál. Jí bude mít dnes ještě požehnaně.

Když byli hotovi, prudce ho za spoutané ruce vytáhli na nohy. Silné paže ho chytily za ramena a donutily narovnat se. Ukázat se tak meridiancům na obdiv.

Bylo to potupné, ale přesto se zmohl na povýšenecký pohled. Uhýbal zelenině, kterou po něm vrhali lidé z prvních řad. Několikrát se mu podařilo vytrhnout se z pevného stisku a vztekle ji jim mrštit zpět.

,,A tohle to mělo jaký význam?" zeptala se Elyon a lítostivě sledovala světlé prameny poházené po špinavé zemi. Jich želela.

Caleb musel uznat, že se překovávali. Obvykle se šlo rovnou na věc. Čím dřív teče krev, tím jsou spokojenější. V tomhle případě si to ale evidentně chtějí vychutnat pomalu.

,,Dlouhé vlasy jsou odznakem šlechty. Tohle to je pro Phobose obrovská urážka."

Dav se radoval.

Lean ho zasněně poslouchal. Byl hrdý, že on se bude moct pomstít za celý Meridian.

Dal povel shodit prince na kolena a serval z něj košili.

Elyon přivřela oči. Některé prameny vlasů měl uřízlé těsně u hlavy, jiné až u ramen. Už to byl celkem žalostný pohled. Když se teď k tomu přidal ještě jeho vyzáblý hrudník, měla sto chutí celou tuhle komedii zastavit. Ale moc dobře věděla, že nemůže.

Vždycky byl hubený, ale teď to hraničilo až s vyhublostí.

Lean ho pobaveně sledoval. ,,Léta jsme neměli co jíst. Koukám, že konečně víš, jak nám bylo. Jak se ti líbí hladovět?" Dřepl si k němu a zle se na něj usmíval.

Prudce do něj strčil, až jej povalil na zem. Vstal. ,,Můžu za to, že jste s jídle neuměli pořádně hospodařit?"

Mladý muž vyskočil na nohy a vrhl se k němu. Phobos však couvl. Ne ze strachu. Říkal mu tak, aby se nechoval ukvapeně. Nestál o to klesnout v jejich očích ještě níž kvůli rvačce.

Pokýval hlavou. Měl pravdu. Rvát se nemělo smysl. ,,Však ty si ještě užiješ."

Nepochyboval o tom. Pár ran si už vysloužil ve vězení.Hodně bolely. Přesto věděl, že s tímhle se to srovnat nedalo.

Myšlenka na brzké utrpení mu v hlavě vířila jako listí hnané větrem. Z větru se stal hurikán, když mu každé zápěstí přivázali k drsnému lýkovému provazu. Stál mezi dvěma vysokými kůly. Provazy jej nutily mít ruce zvedlé.

Stůl s nástroji, které dnes na něj chtějí použít, byl za ním. Neviděl, co se tam děje. Slyšel jen šramot a povzbuzování lidí. Byli v extázi při pohledu na ty kruté nástroje…

Lean jako první vzal dlouhý bič. Takový, který se používá při hnaní koní. Práskl s ním do vzduchu. A pobaveně se zasmál, když sebou zbídačený šlechtic trhl.

Modlil se, aby už to začalo. Zešílí, jestli to budou takhle protahovat.

Ona je divná, fakt že jo. A Japonci jsou divnější ještě víc. Víte, že mají kreslený seriál celkem o 443 dílech každý po dvaceti minutách? A že to ještě nekončí? Šílené, že.

A na tohle se někdo dokáže dívat. Někdo, kdo mě tu páruje s jakýmsi fujtajxlem. K tomu patravu se vyjádřím hned, jak mi přestane být špatně při pomyšlení, co jsem tam dělal!

Ale zpět k tomu nekonečnému cosi. Bludice se půl roku tvářila, že se vzpamatovala a přestala se na tu blbost dívat. A co se nestalo, když jsem včera vešel k té svítící bedýnce, u které teď trčím? Bylo to tam. Už z dálky jsem slyšel ten skřekot. Sasukééé!!! Sakuró!!! Ííí!!! Narutóóó!!!
O.o Skučí to tam, jak by praseti dělali piercing do ocasu.

Ale má to jedno pozitivum! Snad ji přejde chuť do budoucna mě dávat do blízkého fyzického kontaktu s osobou stejného pohlaví.

Zamyslel jsem se, co bych dělal, kdyby měly WITCH 443 dílů. Dalo mi to práci. Takové hausnumero... NAkonec jsem přišel na to, že nevím, co bych dělal.

No tak to jen na okraj.

Ave.